Gliko je speciální druh konzervovaného ovoce. Od běžného kompotu nebo zavařeniny se liší se způsobem přípravy a výslednou konzistencí.
Na gliko se vybírá pouze ovoce v bezvadném stavu, nesmí být poškozené nebo nahnilé. Ovoce se následně několik hodin máčí ve studené a vápenaté vodě. To proto, aby si ovoce zachovalo svoji pevnost, ovoce pak v gliku není rozměklé. V dalším kroku se ovoce smíchá s cukrem a vaří se v tradičních kotlích. V průběhu vaření se přidává v různých intervalech citronová šťáva nebo kyselina citronová, aby se zachovala barva. Když ovoce přestane vstřebávat hustý cukerný roztok a sirup má správnou hustotu, nechá se vychládnout a náledně se plní do sklenic. Práce je to skutečně zdlouhavá a nedá se uspěchat.
Gliko se proto používá zejména pro zvláštní příležitosti, oslavy, nebo při přivítání hostů. Když navštívíte Përmet, věřím tomu, že Vám hostitel nabídne domácí gliko, když se u něj budete ubytovávat.
U nás v České republice se gliku nejvíce podobají svatojánské ořechy. Pokud byste chtěli ekvivalent svatojánských ořechů zakoupit od nás nebo přímo v Albánii, hledejte a chtějte Gliko Arre.
Gliko se v Permetu a okolí vyrábí prokazatelně více než 150 let. Tradice je samozřejmě delší, protože odjakživa bylo potřeba ovoce nějakým způsobem uchovat a ochránit před zkažením. A protože Albánie byla a je stále převážně zemědělská, ovoce bylo vždy dostatek, tak se techniky konzervace a výroby glika vyvíjely po staletí.
V samotném Përmetu můžete dokonce navštívit malé muzeum výroby glika, protože město Përmet je centrem tradiční výroby glika. Gliko k Përmetu patří jako Baťa ke Zlínu a slivovice k Vizovicím.
Výroba glika a džemů nebyla v Përmetu přerušena ani za tuhého komunismu, jak ukazují historické etikety:)
Že je gliko součástí DNA a života obyvatel Permetu, potvrzuje i návrh, že by se mělo pracovat na zapsání permetského glika a místního sýra salcë shakulli jako kulturního světového dědictví UNESCO.
Përmet je malé městečko, ležící v jižní Albánii, zhruba 30 kilometrů od řeckých hranic. Rozprostírá se v horském údolí, obklopen krásnou přírodou. Z jedné strany horske hřebeny Dhembel a Nemercke, s vrcholy okolo 2000 m n.m. , z druhé strany národní park Bredhit të Hotovës-Dangëlli, a uprostřed se kroutí a hučí řeka Vjosa. Neuvěřitelná kombinace, když jsme tamtudy projížděli, tak jsme byli z těch "panorámat" opravdu nadšení :). Zajímavost k řece Vjosa, je to jedna z posledních velkých evropských řek, která je skutečně divoká, to znamená že od pramene až k ústí do moře není nijak regulována, nejsou na ní žádné vodní stavby a koryto je přírodní. Proto je velmi oblíbená u vodáků. Takže pokud máte rádi divokou přírodu, volnost a dobré jídlo, navštivte prosím tuto kouzelnou oblast. Podpoříte místní obyvatele a pomůžete zachovat například tradiční výrobu glika:)
https://www.vjosanationalpark.al
Národní park Bredhit të Hotovës-Dangëlli
Pár obrázků té krásy :)
Široké koryto řeky Vjosy
Pohoří Nemercke s řekou Vjosou
